Hlavní důvody krachu novoročních předsevzetí

Dáváte si novoroční předsevzetí?

Jak dlouho je vydržíte dodržovat?

Proč si vůbec dáváme novoroční předsevzetí?

Důvod, proč si my, lidé, dáváme novoroční předsevzetí, je jasný. Chceme ve svém životě změnu. Nový rok je pro nás určitá forma motivace. Pomyslná startovací čára. Myslíme si, že dosáhneme svého cíle stejně rychle, tak jako se o silvestrovské noci mění číslovka letopočtu. K přijetí novoročního předsevzetí nám někdy pomáhá i alkoholové opojení.

Obecně je cílem novoročních předsevzetí něco odstranit nebo naopak získat.

K nejčastějším novoročním předsevzetím patří:

– Zhubnout,

– přestat kouřit,

– začít sportovat,

– jíst zdravě,

– najít si partnera,

– naučit se cizí jazyk.

Životnost novoročních předsevzetí

Myslím si, že každý z nás má zkušenost s dáváním novoročních předsevzetí. Zároveň je také všeobecně známé, že nemají dobré jméno. Může za to především jejich velice krátká doba trvání. Většina z nich už v lednu téhož roku také skončí. Kvůli tomu si je většina z nás radši ani nedává.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tímto krokem máme vyhráno.

Nedáváme si novoroční předsevzetí, nejsme zklamáni z jejich neplnění.

Jenže je tu veliké ALE!

Sice si nedáváme novoroční předsevzetí, ale i tak v průběhu roku čelíme zklamání z neplnění jiných předsevzetí.

To je přesně můj případ. Začínám plnit svá předsevzetí v kterýkoliv jiný den.

Hlavně ne prvního ledna!!!

Můžu vás uklidnit, je to málo platné.

Předsevzetí třeba z 20. dubna je naprosto stejně náchylné ke krachu jako to z 1. ledna.

Co teď?

Je třeba se zaměřit na důležitější věci, než je datum začátku našeho předsevzetí. Zajímá vás, které to jsou?

Je to jasný cíl, pravidelnost plnění a vysoká důležitost.

Ve své podstatě se každá z nich týká nějaké formy plánování. Protože pokud si předsevzetí naplánujeme nevhodně, dodržujeme ho jen tehdy, když se nám zrovna chce. Anebo mu ve svém životě neposkytneme potřebný prostor, tak ho tím předem odsoudíme k zániku.

 

Hlavní důvody krachu všech předsevzetí

 1. Špatný cíl

Neurčitý cíl typu chci zhubnout, chci začít sportovat nebo chci se naučit cizí jazyk je málo srozumitelný. Plnění takového cíle není vůbec možné zkontrolovat!

Proč je potřeba kontrolovat plnění našich předsevzetí?

Kvůli zpětné vazbě. Jakýkoliv úspěch je pro nás odměnou za naše vynaložené úsilí. Zároveň nás i motivuje k dalšímu pokračování. Proto je důležité, abychom si dobře promysleli, co chceme získat.

Mnohem jasnější je, když chceme zhubnout pět kilogramů za měsíc, každý den uběhnout dva kilometry nebo se denně naučit pět anglických slovíček.
U takových předsevzetí se dá jednoduše zjistit, jak na tom jsme s jejich plněním.

Při plánování cíle je ještě třeba myslet i na jeho udržitelnost. Je zapotřebí stanovit si pro začátek dobře splnitelný cíl. A až po nějaké době ho postupně zvyšovat. Pokud totiž přeceníme své síly hned na začátku, tak nám velice rychle stoupá pravděpodobnost konce našeho předsevzetí.

V odborné terminologii se této metodě plánování říká SMART (S- specifický,
M – měřitelný, A – akceptovatelný, R – realistický a T – termínovaný).   

2. Nepravidelnost

Ta je po špatně daném cíli druhý nejčastější kámen úrazu. Při nepravidelném tréninku u nás velice obtížně vzniká návyk. Člověk je od přírody lenivý. Najde si spousty důvodů, proč zrovna dneska nejde trénovat. Od únavy, nedostatku času až po obyčejnou nechuť. Dnes si řekne, že zítra, zítra, že pozítří a pozítří, že… Až mezi „dneškem“ a „pozítřkem“ uplyne několik dnů, v horším případě pak týdnů nebo dokonce měsíců.

U učení čehokoliv nového navíc hrozí, že do příště zapomeneme většinu toho, co jsme se doteď naučili.

Stejně tak zbytečně dlouhá doba mezi jednotlivými tréninky, byť
i v pravidelných intervalech, vede také k neúspěchu.

Jaká doba je tedy ideální?

Denně, ale pro začátek je postačující jakýkoliv pravidelný interval do čtrnácti dnů.

 3. Nízká priorita

Poslední z trojice hlavních postrachů našich předsevzetí. Ačkoliv si to možná ani neuvědomujeme, tak už při samotném plánování intervalu opakování vyjadřujeme míru důležitosti našeho předsevzetí. Pokud totiž budeme říkat, že je pro nás cvičení hodně důležité, a přitom si naplánujeme jít jednou za půl roku na hodinu do posilovny, tak i malé dítě pozná, že buď nemluvíme pravdu, anebo si z něj děláme legraci.

Uznávám, že to na první pohled může vypadat přitažené za vlasy. Nikdo si nebude o silvestrovské noci říkat, že podruhé půjde cvičit až v červenci. Nicméně takhle to dopadne, když pro nás naše předsevzetí nebude důležité.
A my si budeme půl roku každý den říkat, že: „Zítra půjdu cvičit!“

Naprosto rozumím tomu, že je na první pohled náročné, pokud máme ve svém životě najít místo pro nový návyk. Den má stále jen dvacet čtyři hodin.
A vydělávání peněz, péče o rodinu a domácnost i tolik potřebný odpočinek, to všechno vyžaduje čas.

Kde vzít pět minut denně, když už teď nestíháme?

Je na čase zvážit, jestli opravdu všechno, co každý den děláme, potřebujeme dělat. Potom se také zamyslet, co je možné z vašeho života vypustit, aniž byste strádali. V životě už to tak prostě chodí. Staré dělá místo novému.

Když se rozhodneme, že si třeba koupíme novou lednici, postavíme ji jednoduše na místo té staré. Nikdo nemá v kuchyni tolik prostoru, aby tam nechal stát obě lednice vedle sebe. Prostě tu starou lednici dá pryč. Prodá ji nebo ji třeba odveze do sběrného dvora.

I v našem životě se vyplatí dodržovat podobné pravidlo. Když chceme přijmout do svého života nový návyk, tak nějaký starý nepotřebný návyk přestaneme dodržovat.

Pokud ze svého života nedokážeme nic vyřadit, v tom případě náš nový návyk nebude mít dostatečný prostor. Budeme chtít stihnout to, co doposud, a zároveň i něco navíc. Jenže z takového postupu plyne jen stres a vyčerpání, až nakonec plnění předsevzetí vzdáme.

Příklady táhnou

Pro názornější vysvětlení všech úskalí při dávání si předsevzetí použiji svou osobní zkušenost s učením cizích jazyků.

Tak jako většina mých vrstevníků jsem se od páté třídy základní školy učil rusky. A přibližně dva roky učil německy. V době školní docházky jsem patřil k těm dětem, které vnímají učení jako nutné zlo. Učení mě nebavilo, ale zároveň jsem si říkal, že by bylo dobré umět mluvit cizí řečí.

K myšlence naučit se cizí jazyk jsem se vrátil až v dospělosti. Kromě mé změny přístupu ke vzdělání k tomu mimo jiné přispěl i rozvoj počítačů a vstup Česka do Evropské unie. Vše probíhalo postupně v několika etapách.

První byla v době, kdy se náš syn začal ve školce učit angličtinu. Obdivoval jsem, s jakou lehkostí mu to jde. Naučil jsem se s ním první anglická slovíčka označující barvy, číslice, jídla a zvířata. Napadlo mě, že bych se mohl učit s ním. Jenže mé nadšení po chvíli opadlo. Podobná situace se opakovala i s oběma dcerami.

Uvědomil jsem si, že mé nadšení pominulo ve chvíli, když jsem zjistil, že mě některé naše dítě předběhlo ve vědomostech. Došel jsem k závěru, že za jejich lepší výsledky může počet hodin angličtiny za týden. A jelikož jsem si tenkrát myslel, že za jejich lepší výsledky může jenom délka studia jazyka, tak jsem na učení angličtiny na nějakou dobu zanevřel.

Pro druhý pokus naučit se cizí jazyk jsem si vybral němčinu. Byla to spontánní reakce na skutečnost, že se měla moje žena učit v práci povinně německy. Napadlo mě učit se s ní hned z několika důvodů:

–  Oba chodíme do práce.

– Oba jsme na podobné úrovni.

– Budeme se vzájemně motivovat.

– Němčinu jsem se už učil, půjde mi líp než angličtina.

Nebudu vás napínat, i tento pokus zkrachoval.

Po těchto dvou neúspěšných pokusech jsem si uvědomil, že bude nutné dát mému učení jistý řád. Ten spočíval především ve vybrání jazyka, způsobu učení a v pravidelném cvičení.

K tomuto rozhodnutí dost výrazným způsobem přispěla i má změna zaměstnání. Od července 2013 jsem začal pracovat v pobočce rakouské společnosti. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl učit se anglicky.

Od února 2014 jsem začal mít jednou za čtrnáct dní hodinu se svým učitelem. Jenže při setkání s realitou učení se opět mé nadšení začalo postupně vytrácet. Pletla se mi abeceda i zájmena. Začal jsem si říkat, že se takhle nic nenaučím a mockrát jsem měl chuť to vzdát. V létě téhož roku jsem udělal rozhodnutí, kterého jsem potom následně litoval.

Dopřál jsem si prázdniny a na celé dva měsíce jsem se na angličtinu ani nepodíval. A v září téhož roku jsem zažil veliké zklamání. Zjistil jsem, že se mi za dva měsíce většina znalostí vykouřila z hlavy. Propadl jsem ještě větší beznaději. Téměř po každé hodině jsem si říkal, jestli má cenu pokračovat, nebo ne.

Teprve až od listopadu 2016 mé předsevzetí naučit se cizí jazyk zdomácnělo. Bylo to díky každodennímu používání mobilní aplikace na procvičování cizích jazyků. Tímto krokem se začal takzvaně lámat chleba. Od té doby mám jednou za čtrnáct dní angličtinu „na živo“ se svým učitelem a každý den si tento jazyk procvičuji s mobilní aplikací.

 

Shrnutí

1. Jasný cíl

I při mém učení cizího jazyka platilo, že je nejdůležitější mít jasný cíl.

Až když jsem od nekonkrétní touhy naučit se mluvit cizí řečí přešel k přemýšlení o výběru jazyka a způsobu učení, tak došlo k první změně.

2. Pravidelnost

Hodina angličtiny jednou za čtrnáct dní splňovala podmínku pravidelnosti. Jenže až při každodenním procvičování se stala angličtina součástí mého života. Učení je příjemnější a přirozenější. Baví mě, nepotřebuji mít prázdniny.

3. Priorita

Touhu ovládat cizí jazyk jsem měl už od dětství, ale v tu dobu pro mě měla nízkou prioritu. Možnost volného cestování, nárůst používání počítačů i změna zaměstnání – tyto všechny důvody u mě postupně zvyšovaly důležitost učení cizích jazyků.

Stoupající priorita s sebou následně přinesla další rozhodnutí. Ať už to bylo učení angličtiny s dětmi, hodina s učitelem jednou za čtrnáct dní nebo každodenní procvičování s mobilní aplikací.

Závěr

Věřím, že každý z nás v hloubi duše po něčem touží, ale nedaří se mu toho hned dosáhnout.

Mám pro vás dobrou zprávu. Právě teď máte tu nejlepší příležitost získat to, po čem toužíte.

Nevěříte? Tak to pojďte zkusit.

Neodkládejte hubnutí, skoncování s kouřením, sportování, změnu životosprávy, hledání partnera nebo učení cizího jazyka na někdy příště.

Začněte s tím hned teď, ve chvíli, kdy dočtete tento článek!

Držím vám palce, abyste dosáhli svého cíle.

Napište mi o vašich úspěších s dodržováním předsevzetí. Opravdu mě to moc zajímá. Budu se těšit na vaše odpovědi prostřednictvím mého e-mailu lubomir@lubomiroulehle.cz nebo komentáře pod tímto článkem.