Co má největší vliv na náš život?

Přemýšleli jste někdy o tom, jak sami se sebou mluvíte?

Ne? Tak to byste rozhodně měli začít!

Protože to, jak si vysvětlujeme své úspěchy a nezdary, má zásadní vliv na náš život. Optimista se z neúspěchu velice brzy vzpamatuje a začne tu samou věc dělat znovu, ale pesimista další pokus vzdá. Své o tom ví každý z nás. Všechny naše dovednosti a úspěchy vznikly z naší touhy to stále znovu a znovu zkoušet. Přesně takhle jsme se naučili mluvit, chodit nebo řídit auto.

Jenže co způsobí, že z energického miminka vyroste apatický dospělý?

Geny?

Výchova?

Největší vliv na to mají naše myšlenky.

Konkrétně náš vysvětlovací styl. Jeho význam pro lidský život zaujal amerického psychologa Martina Seligmana natolik, že se mu věnuje po celou svou profesní kariéru. Díky své teorii o naučené bezmoci se stal uznávaným odborníkem pozitivní psychologie. Martin Seligman považuje optimistický vysvětlovací styl za základ úspěchů i dobrého zdraví.

Zápletka

Víte, co se mi nejvíce honilo hlavou, než jsem začal psát tento článek?

Vedl jsem sám se sebou dilema o tom, jestli mám nebo nemám psát další článek o knize, kterou jsem před několika dny dočetl. Mám totiž po přečtení knihy takový zvyk. Poznamenat si nejzajímavější autorovy myšlenky. A právě při jejich psaní mě napadlo se o ně s vámi podělit.

V několika bodech jsem si napsal to nejdůležitější z knihy Martina E. P. Seligmana – Naučený optimismus (Jak změnit své myšlení a život).

Po chvíli začnu psát článek a zároveň své počínání zpochybňovat.

To už zase píšeš článek o knize?

Vždyť o knihách už jsi psal ve dvou posledních článcích!

Opakuješ se!

Koho si myslíš, že zajímá, co všechno jsi přečetl?

A pak jsem všechno, co jsem do té doby napsal, jedním kliknutím nenávratně smazal.

Druhý den jsem se k psaní článku vrátil. Mezitím jsem se vyzbrojil protiargumentem. Řekl jsem si, že i já sám jsem rád, když se o nějaké zajímavé knize dozvím. Takže zpátky ke knize Naučený optimismus.

Martin Seligman v ní nejdřív popisuje, jak se od bezmoci dostal k optimismu. Jeho původním cílem bylo popsat vznik deprese. Při pokusech se zvířaty zjistil, že se i ona mohou naučit bezmoci. Potom začal zkoumat, když je možné naučit se bezmoci, jestli je také možné naučit se optimismu. Zjistil, že ano. Tím dal základ pozitivní psychologii. V knize najdete také test optimismu a deprese pro sebe i své děti.

Stěžejním pojmem knihy je vysvětlovací styl. Autor nejdřív čtenáře vyzve udělat si test optimismu. Po jeho vyhodnocení dá i návod, jak lze svůj pesimistický vysvětlovací styl změnit na optimistický. To má své uplatnění především v našem vztahu k nám samotným, ale stejně tak se hodí v rodině, sportu, práci nebo ve škole našim dětem. Zároveň tato změna příznivě ovlivňuje naše zdraví i dlouhověkost.

Vysvětlovací styl je pro nás existenčně důležitý!

My lidé si vždycky všechno nějak vysvětlujeme.

Každou situaci můžeme vidět pesimisticky nebo optimisticky.

Kromě toho je důležité i naše zařazení s ohledem na:

1. Dobu platnosti (trvale / dočasně),
2. univerzálnost (všeobecně / konkrétně),
3. personalizaci (interně – já / externě – ty, oni).

Jestliže budeme vidět svůj neúspěch jako momentální selhání v tomto případě, půjdeme se o to příště znovu pokusit. Zato pokud si po neúspěchu budeme říkat, že vždy všechno pokazíme, tak si tím ve svém podvědomí vytváříme blok a nebudeme se chtít o cokoliv dalšího snažit.

Podobně to platí i pro naše úspěchy. Můžeme si je vysvětlovat jako náhodu nebo výsledek našeho smysluplného snažení.

Které vysvětlení naše sebevědomí zvyšuje a které ho naopak sráží?

Výhody pesimismu

Na závěr je ještě nutné říct, že i pesimistický vysvětlovací styl má v našem životě své místo. Jeho výhody vidí autor především v jeho reálnosti. Varuje před optimistickými „ růžovými brýlemi“ za každé situace. Při rozhodování mezi optimismem a pesimismem nám dává jednoduchou pomůcku.

Rozhodovat se s ohledem na maximální ztráty.

Pesimistické vidění jízdy autem v opilosti je na místě, protože riskujeme ztrátu života.

Naopak při prodeji životního pojištění je dobrý optimismus, protože nám maximálně hrozí, že nic neprodáme.

Závěr

Tuto radu jsem si vzal k srdci také při psaní tohoto článku. Jak jste na jeho začátku viděli, stačilo velice málo a nebyl vůbec žádný článek o knize Naučený optimismus. Díky tomu, že jsem sám sebe přesvědčil k dalšímu psaní, tak můžete číst tyto řádky.

Víte, co by mě zajímalo?

Ke které části mého já se přikloníte Vy?

Máte rádi, když je součástí článku recenze na knihu, která jej tematicky rozvíjí?

Na Vaše názory se těším v komentáři pod článkem.