Také jste si všimli toho, že se poslední dobou hodně mluví a píše o důležitosti života v přítomnosti?

Má to své opodstatnění.

Zakopneme jen tehdy, když místo sledování cesty, po které jdeme, jsme soustředění na něco úplně jiného.

Nejsme tady a teď!

Zaměřením naší pozornosti vytváříme svůj život. 

I bez lékařského vzdělání víme, že nedílnou součástí člověka je i jeho duše. Jenže jsou situace, ve kterých na tuto skutečnost zapomínáme.

Pak se divíme, proč nejsme šťastní.

Uspokojování potřeb je základem života

Touha učit se něčemu novému je zakořeněná hluboko v nás už od narození. Nejdřív jen pozorujeme své okolí. Později se naučíme pohybovat a mluvit.

Ve škole rozšíříme své dovednosti o čtení, psaní a počítání.

Učíme se i o nás samotných.

V biologii probíráme podrobně funkce jednotlivých orgánů i celých soustav lidského těla. Dozvíme se mimo jiné, že člověk vydrží bez kyslíku několik minut, bez vody několik dní a bez jídla několik týdnů.

Stále pozorujeme i sami sebe.

Víme, co nám chutná. Proti tomu už podle čichu poznáme jídlo, které nemáme rádi. Tomu se raději vyhýbáme.

Zjistíme, že nedílnou součástí člověka je také lidská duše. Sami na sobě si vyzkoušíme její zvláštnost. I když není vidět, tak má veliký vliv na náš život.

Co potřebuje k životu lidská duše?

Lidský život je odlišný od života bakterií, rostlin nebo zvířat

Člověk potřebuje k životu kromě kyslíku a živin ještě jednu látku. Je na ní podobně životně závislý. Přítomnost této látky v těle nejde zjistit žádným lidským smyslem, ale zároveň všichni lidé zaručeně poznají, když jim chybí.

Napadá vás, jak se tato látka jmenuje?

Je to smysl života.

Pokud děláme to, co pro nás má smysl, cítíme se vnitřně naplněni.

Jak jinak si vysvětlit počínání horolezce, který se dobrovolně vydá na cestu do kopce, v mrazu, sněhem jen proto, aby zase slezl dolů?

Kolikrát riskuje i svůj život. Od dalšího výstupu ho neodradí omrzliny ani amputované části prstů na noze.

Odměnou za veškeré vynaložené úsilí mu je většinou jen dobrý pocit, že to dokázal. Za dobré viditelnosti výhled do krajiny. Případně obdiv jiných lidí, pokud se o jeho výkonu dozvědí.

Člověk bez smyslu života začne velice brzy a zároveň rychle chřadnout

V souvislosti se smyslem života si vzpomínám na vyprávění jednoho známého. Povídal mi o své babičce. Ta celý život stále něco dělala. Byla čiperná až do vysokého věku. Pamatoval si, že často spravovala děravé ponožky.

Jednoho dne řekla: „Stojí to za hovno!“

„Co, babi?“ ptal se jí zvědavě můj kamarád.

„Víš, Péťo, všechny ponožky jsem spravila…“

Tenkrát moc jejím slovům nerozuměl, ale pamatuje si, že během několika dnů od tohoto rozhovoru umřela.

Lidská duše se chce vždy co nejvíc uplatnit

Vývoj lidského těla trvá přibližně dvacet let.

Lidská duše se vyvíjí po celý život. 

Společně s vývojem naší duše dochází i ke změně smyslu života.

To ve své podstatě znamená i stálou obměnu žebříčku našich hodnot.

Na každém vývojovém stupni lidské duše se cítíme dobře jen určitou dobu. Jakmile nejsme spokojeni se svou současnou situací, tak nás čeká pomyslný další krok. Na nás je jen zjistit, kdy a kam máme jít. Každý den jsme bohatší o nové zážitky, zkušenosti a nápady. Proto celoživotně potřebujeme stále zúročovat to, co jsme se až doposud naučili.

Naše duše nás vždy následně odmění.

1. Jestliže většinu dne děláme to, co je v rozporu s námi, cítíme se špatně. Nic nás nebaví. Jsme stále unavení. V noci trpíme nespavostí. Ráno se nám nechce z postele. Nejradši bychom celý den prospali a projedli.

Naše myšlenky se ubírají jedním ze dvou směrů.

– Hovoříme o tom, že to lepší už máme za sebou. Myslíme si, že už nikdy v životě nebudeme šťastní.

– Štěstí vyhlížíme někde v budoucnosti podmíněné dosažením nějakého cíle. Těšíme se, že jakmile budeme mít…, tak už konečně budeme šťastní!

2. Proti tomu, když žijeme v souladu sami se sebou, je nám dobře. Máme radost ze života. Jsme plni energie. Dobře spíme. Máme hlavu plnou plánů. Jsme šťastní.

Jedině tady a teď můžeme být šťastní

Se štěstím je to podobné jako s pocitem sytosti. Ten nám také vydrží jen do dalšího hladu. Pocit plného žaludku každou minutou slábne. Budeme se cítit plní, až když se znovu najíme. Když máme hlad, je třeba se najíst.

Stejně tak, pokud se necítíme šťastní, znamená to jediné. To, co nás do této chvíle naplňovalo, teď už pro nás nemá takovou cenu. Máme jednoduchý úkol. Je třeba zjistit, co by nás teď udělalo šťastnými. A hlavně to udělat.

Nespokojenost s tím, jak právě žijeme, jde přeměnit na činnost, která povede ke změně současného stavu.

Na to, jak má člověk žít, neexistuje žádný návod. Na cestu máme jen pomyslnou mapu v podobě našich přání. Jediným ukazatelem směru je náš pocit. My nejdřív něco uděláme a až potom zjistíme, jestli nám to bylo nebo nebylo příjemné. To hezké chceme v budoucnosti opakovat a nepříjemnému se vyhýbat. Tím si postupně vytváříme ty nejlepší podmínky pro svůj život.

My sami řídíme svůj život na základě rozhodnutí. V životě platí jednoduché pravidlo. Když budeme dělat to, co nám dává smysl, pak jsme šťastní. Samozřejmě za předpokladu, že jsou naše přání v souladu se zákony společnosti, ve které žijeme. Ve chvíli, kdy nás něco napadne, jsou také ty nejlepší podmínky pro to, abychom to i udělali. To je také i důvod, proč nás to zrovna teď napadlo.

Proč je důležité být tady a teď?

Protože jedině tady a teď můžeme být šťastní!

Ke štěstí vede jednoduchá cesta, která se skládá ze dvou kroků:

1. Vědět, co v životě chceme.
2. Každý den něco udělat pro získání toho, co chceme.

Jestliže nevíme, co chceme, tak ani potom nemůžeme vědět, co máme každý den dělat.

Zjistili jste, že nevíte, co chcete?

Nevíte, co máte dělat?

Nevadí!

Stačí si sednout a napsat si to!

Pokud vám i to připadá obtížné, tak si přečtěte e-book Co dělat, když zjistím, že nevím, co chci. V něm jsem podrobně popsal, jak si sestavit žebříček hodnot. Tím získáte přehled o tom, co chcete.

Čtete zde >>>